Co se obkládá nejčastěji
Největší část zakázek tvoří koupelny a toalety. Starý obklad se otluče, stěny se srovnají, nanese se hydroizolace a teprve potom se lepí nový obklad a dlažba. Na koupelně se nejvíc pozná rozdíl mezi rychlou a pořádnou prací, protože to nejdůležitější zůstane po dokončení schované pod obkladem.
Druhou skupinou jsou kuchyně. Obvykle jde o zástěru mezi linkou a horními skříňkami, tedy pár metrů čtverečních, které se dají obložit za den nebo dva. K tomu přibývá dlažba v předsíni, na chodbě, na schodech, na terase a na balkonu. Venku musí být dlažba mrazuvzdorná a lepidlo pružné, jinak se po první zimě začnou odlepovat rohy.
Co se děje, než se začne lepit
Samotné lepení je jen poslední třetina práce. Před ním obkladač obvykle udělá tohle:
- Otluče starý obklad a odstraní zbytky lepidla.
- Zkontroluje, jestli jsou stěny a podlaha rovné, a případně je dorovná stěrkou.
- Natře savý podklad penetrací, aby na něm lepidlo drželo.
- Ve sprchovém koutě, kolem vany a v rozích nanese hydroizolační stěrku a zalepí do ní těsnicí pásky.
- U podlahy ohlídá spád ke vpusti, aby voda stékala tam, kam má.
Hydroizolace je věc, kterou majitel po dokončení nikdy neuvidí, a přitom se na ní nejčastěji šetří. Chyba se pak ukáže za rok nebo dva jako mokrá zeď, plíseň nebo reklamace od souseda pod vámi.
Velké formáty a spáry
V posledních letech si lidé stále častěji vybírají velké desky, třeba 60 × 120 cm i víc. Na fotce je dobře vidět, jak málo spár na stěně zůstane. Vypadá to dobře, ale lepí se to hůř než klasická dlaždice. Deska potřebuje rovný podklad, lepidlo nanesené na zeď i na zadní stranu desky a dva lidi na přenášení. Nerovnost, kterou by u malé dlaždice nikdo nepoznal, se tady ukáže jako stupínek mezi sousedními deskami.
S tím souvisí výběr spárovací hmoty. Světlá spára na podlaze se zašpiní rychle, tmavá nebo šedá si vzhled drží déle. Barvu je lepší vybrat před začátkem prací, ne ve chvíli, kdy se právě spáruje.
Obklad přes starý obklad a podlahové topení
Lidé se často ptají, jestli se dá nový obklad nalepit přes starý a ušetřit tak bourání. Jde to, když starý drží, nic nezní dutě a stěna je rovná. Přijdete ale o pár milimetrů tloušťky, což se projeví u zárubní, dveří a hran vany. Obkladač to posoudí na místě poklepáním a obvykle poradí, jestli se to vyplatí.
Druhá častá otázka se týká podlahového topení. Dlažba se k němu hodí dobře, jen lepidlo musí být určené pro vytápěné podlahy a topení se po pokládce nezapíná hned. Zapíná se až po vyzrání lepidla a spár, a to postupně, podle návodu výrobce.
Drobné opravy, kvůli kterým se obkladači volá
Kromě velkých rekonstrukcí je spousta menších zakázek. Nejčastěji se opravují:
- Vypadlá nebo prasklá dlaždice, kterou je potřeba vyřezat ze spár a nahradit.
- Zčernalé nebo vydrolené spáry v koupelně.
- Popraskaný silikon kolem vany, umyvadla a ve sprchovém koutě.
- Dutě znějící dlažba, která se odlepuje od podkladu.
Silikon patří všude tam, kde se stýkají dvě různé plochy, třeba stěna a vana, nebo dvě stěny v rohu. Cementová spára by tam brzy praskla, protože se materiály trochu pohybují. U výměny jedné dlaždice bývá největší potíž sehnat stejnou. Proto se při rekonstrukci vyplatí nechat si doma pár kusů navíc, obvykle se počítá s rezervou kolem deseti procent.
Na čem se domluvit předem
- Obklad vybrat před začátkem prací. Od formátu se odvíjí příprava podkladu i cena práce.
- Rozhodnout, jak se budou řešit rohy a hrany, jestli lištami, nebo řezem na pokos. Dodatečně se to mění špatně.
- Počítat s rezervou materiálu na prořez.
- Po dokončení nechat spáry a silikon pár dní zaschnout, než se bude naplno sprchovat.
Důležité je taky pořadí řemesel. Nejdřív instalatér udělá rozvody vody a odpadů, pak přijde obkladač a nakonec instalatér namontuje baterie, umyvadla, WC a sprchový kout. Když se řemesla střídají špatně, někdo musí práci dělat dvakrát. Instalatérské práce před obkladem i po něm děláme, takže se dá domluvit termín tak, aby na sebe všechno navazovalo.